Příležitostí a lákadel je hodně. Dokázat dobře hospodařit se svými silami, umět efektivně kooperovat s druhými, dokázat odhadnout rizika, najít vždy optimální řešení a po tom všem se stát spíš silnějším, než ubitým, to je cílem SKUTEČNÝCH OUTDOOROVÝCH AKTIVIT.
Systémy přežití neustále zdokonalují všechny armády světa. Člověk je dnes
NEJDRAŽŠÍM ZDROJEM – NENAHRADITELNÝM ZDROJEM, na rozdíl od techniky nebo peněz.
Systémem přežití v managementu se zatím moc organizací nezaobírá. Nějak se vžilo pravidlo „přijde MLADEJ SEKÁČ, ten se nezakecá….“. Vidím dost často bezhlavé měnění manažerů na pozicích.
Dokud je z čeho VYBÍRAT a JE TO PŘÍNOSEM pro firmu, proč ne. Ten výběr není neomezený - „mladí sekáči a sekačky“ mají čím dál lepší CV, ale jaké jsou jejich skutečné schopnosti? Jak dokážou přežít v podmínkách, kde se jede „skoro o život“, ne jejich, ale firmy. Jak se zachovají, když jejich geniální, většinou opsané nápady, selžou?
Je to jako pustit mladého nadějného boxera do ringu s MISTREM - nejspíš vám ho spálí, boxer vám odejde k jinému trenérovi, vy jste ten problém, v sobě to většinou nevidí.
Firmy jsou dnes bohatší než kdy jindy, je to vidět i na tom, jak rozhazují svoje zdroje do neustálého opakovaného ROZJÍŽDĚNÍ STEJNÝCH PROJEKTŮ S JINÝMI LIDMI.
Lidi jsou základ, ale
KVALITNÍ, ODOLNÍ, PRUŽNÍ, OCHOTNÍ SE NEUSTÁLE UČIT – LOAJÁLNÍ !!!, ne jen skočit po příležitosti, užít si profity (dnes už hraničící s „rozežraností“) a nic moc za to nepodat.
A když nejhůř? Kapitán má opouštět loď poslední. Oni jsou na kapitánském můstku, ale opouštějí firmu v problémech první. Jen další CENNÝ SKALP do CV.
Čím exotičtěji znějící funkce, tím lepší budoucí příležitost. Neskládají účty, jen budují kariéru.
Druhá skupina jsou STAŘÍ KOZÁCI. Lidi, kteří dokázali hodně a mají ještě potenciál, ale nějak se jim nechce. Jsou to PADLÉ HVĚZDY, chtějí žít z minulosti, chtějí se jen udržet, stabilizovat. NECHTĚJÍ UŽ BOJOVAT. To k jejich přežití nevede.
Programy „Speciální outdoor“ mají za úkol ověřit odolnost a perspektivu účastníků. Nejen fyzickou (kterou dneska pořád ještě většina manažerů – těch starších, podceňuje). Ale hlavně psychickou.
Hlavní cílem je
NAUČIT SE UDRŽET KLID A CHLADNOU HLAVU PO CO NEJDELŠÍ DOBU. To je ostatně zásada i všech armádních výcvikových kurzů.
KDO ZŮSTÁVÁ V KLIDU, MÁ SITUACI POD KONTROLOU. To je zásada, která se poměrně hodně vytratila z moderního managementu.
Klid tu není myšlený jako NEZÁJEM. Je to vysoce angažovaný způsob myšlení se zaměřením na dosažení cílů.
